Kauzou mého tchána jsme zasaženi již 4 roky.
Rád bych řekl, že svého tchána znám rovných 20 let. Od začátku vím, že je to velice přímý a svérázný člověk se specifickým smyslem pro humor, osobnost, která se právě pro své pevné a jasné názory nemusí kamarádit s každým.
V jeho oboru ho považuji za odborníka na svém místě, ale, a to hlavně, za člověka pevných morálních zásad. Jeho zápal a nasazení do práce by se mohlo vyučovat. Je to druh člověka, který drží slovo a ze společnosti si tzv. „nevezme ani propisku“.
O to víc mi obvinění na jeho osobu přijdou absurdní.
Uvědomuji si až dnes, jak jsem byl neskutečně naivní v důvěře v právní stát. Byl jsem přesvědčen o tom, že koho policie dopadne, musí být přeci vinen. Tento svůj mylný dojem spatřuji i dnes u spousty jiných lidí. Chápu je, ale zároveň lituji. Ona nevědomost tolik nebolí jako žít s vědomím, že tu prakticky vymírá spravedlnost. Tu dnes v ruce drží jednotlivci, kteří jsou za své chyby a omyly nepostižitelní, proto si ani s nějakou chybou nebo omylem hlavu příliš nelámou. Pokud se takto razantně zmýlí a disponují patřičnou mocí, raději se snaží dokončit své tažení a co nejrychleji odsoudit a jít dál.
Případ vyšetřovatele naší kauzy mě však zaráží snad úplně nejvíc. Jsem přesvědčen, že tento člověk nemá u Policie co dělat. Policista na takto důležitém postu, kdy má kompetenci vyšetřovat hospodářské kauzy, by měl být vzorem morálky a spravedlnosti, téměř by měl být z těchto hodnot tzv. „uplácán“. To se ale neděje. V naší kauze se jedná o přehlídku jedné lži za druhou. Lživá obvinění bez jakéhokoli důkazu tahá z rukávu jako králíky a to jen proto, aby „podezřelého“ dostal do vazby a co nejdéle ho tam udržel v přesvědčení, že „on se nějaký ten důkaz najde, nebo sežene“. Pokud ne, tak se vyšetřování bude natahovat tak dlouho, dokud se něco nevymyslí nebo „dokud nějaký svědek neřekne, co chceme“. A když neřekne, budeme dál mlžit a zesílíme represi.
Velmi důležité pro vyšetřovatele a státního zástupce je obviněného zbavit veškerých finančních prostředků a nejlépe ho zlomit i psychicky, aby to vzdal, ideálně bez boje. Defacto mu vzít veškeré možnosti účinné obrany.
Presumpce neviny?! Tady? Neexistuje!!! Pro vyšetřovatele, státního zástupce i soudce jste od začátku vinni v plném rozsahu. Dokonce se zde ani nejedná o snahu získat přesvědčivé důkazy o vině, stačí zůstat stát na vymyšlených domněnkách a cesta k uzavření případu je tu. Vyšetřovatel, státní zástupce a soudce jako dobře namazaný vlak, jedou hlava nehlava. Zlikvidovaná firma – celoživotní práce, zničené lidské životy a mnohdy podlomené zdraví… Důvěra v hodnoty jako právo, spravedlnost i lidskost vezmou za své. Zbyde Vám jen naděje v to, že snad někomu (komu ještě může) dojde, co se tu děje a zasáhne nebo alespoň nějak pomůže přibrzdit tu mašinerii, kterou tu rozjíždí lidé, které si paradoxně platíme ze svých daní.
Děkuji mé ženě za to, s jakou silou bojuje o záchranu svého táty už dlouhé 4 roky a jejím rodičům za to, jak skvěle tu krutost zvládají.
Stále pevně doufám, že to dobře dopadne a budeme mít už všichni prostor se zase zhluboka nadechnout a žít normální život plný obyčejných běžných starostí.
Tomáš Valenta
manžel M. Valentové a zeť M. Trávníčka